Již ve 13.století, ještě dříve, než Karel IV dal zbudovat Nové Město Pražské byly stráně nad pravým břehem potoka Botiče zarostlé vinicemi. A na místě, kerému se říkalo Větrov, byla již v té době zřízena hospoda Na Vinici. Hospoda tam byla ještě o sto let dříve, než byl v její blízkosti postaven kostel sv.Apolináře,který dal místu a později i ulici název.
Hospoda Na vinici byla první venkovská hospoda za Karlovým náměstím a proto se tam stahovali, jak se alespoň říkávalo, divní lidé. A nejen lidé, ale i homunkulové. Jedním z nich byl prý Golem, který sem docházel a občas tuto hospodu vypráskal tak, že ho musel přijít ze Židovského města zklidňovat sám rabí Löw. Děly se zde i jiné podivuhodnosti, například zde strašilo, ozývaly se divné zvuky a psi zde strachy vyli a kočkám se ježila srst. Hospodě s takovou pověstí se každý slušný člověk vyhnul, a tak se stala bezpečným útočištěm lapků, taškářů, kapsářů, povětrných ženštin a ostatní zadní sběře.
Svého názvu Jedová chýše nabyla hospoda poté, co zde král Václav IV,který sem přišel inkognito v doprovodu kata a svého černého psa, poznal mezi hosty dva lumpy, kteří se ho ve Vídni pokusili otrávit v zájmu realisticky uvažující šlechty. Nařídil svému katu, aby oběma travičům nasypal do nápojů jed a tito tam bídně pošli. Od té doby se této hospodě říkalo Jedová chýše.
Hospoda Jedová chýše( na fotografii vpravo) prošla tedy nepřetržitou historií dlouhou 7 století. Mezi tím se Praha rozrostla o Nové Město Pražské, okolo vyrostl areál Zemské porodnice, naproti "blázinec", dále ústavy Lékařské a Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Jedová chýše se tak octla na křižovatce ulic Apolinářské a Viničné. Mimochodem, zde působil za svého pražského učinkování Albert Einstein, takže je docela možné, že Jedovou chýši, která se mezi tím stala útočištěm pražských Němců, sám navštěvoval. Z hospody se stal nevěstinec a postupně chátral. V té době byl navštěvován nejen hříšnými lidmi města Pražského, ale i policejním radou Vacátkem a partou jeho detektivů. Zdevastovanou budovu se jeho majitel, kterým byl Spolek českých mediků, rozhodl začátkem 30.let minulého století prodat. Ruinu domu koupil profesor psychiatrie Heveroch,který na místě Jedové chýše plánoval výstavbu sanatoria. Nedbal výstrah, že místo je prokleté a v roce 1933 dal starou hospodu strhnout. Dříve, něž stačil stavbu zahájit, zemřel. Vdova pozemek prodala. Nyní přibližně na jeho místě stojí dvoupatrový dům.
To byla historie jedné z nejstarších a nejdéle nepřetržitě fungujících pražských putyk,která se podepsala na historickém koloritu města Prahy.
