AKTUALITY

Ze strojaře zámeckým pánem
19. 7. 2010
t
„Když jsme zámek v Chyších kupovali, bylo mi čtyřicet a mně bylo jasné, co budu po zbytek života dělat,“ říká Vladimír Lažanský

Narodil se v Děčíně v roce 1956 a prožil dětství jako každý normální kluk, snad jen s tím rozdílem, že otec otce byl dosti hrdý na jméno, protože má tu čest se počítat ke starému vladyckému rodu Lažanských. Jak Vladimír Lažanský říká, měl to štěstí, že celá nepěkná 70. léta studoval. Nejprve střední průmyslovou školu strojní, pak pokračoval na strojní fakultě. „Ne, že bych si to úplně přál, od dětstvímě bavila historie, ale strojírenství byla v rodině tradice. Nelituji toho, že jsem technicky vzdělán, protože mi to neskutečně pomohlo při obnově zámku,“ říká jeho současný majitel.

* Jako strojař jste se ale neživil?

Na vojně jsem sloužil rok u letectva a potom jsem kuriózně neskončil v žádné strojírenské továrně, ale naskytlo se mi místo, které se objeví jednou za deset let. Státní banka v Ústí nad Labem sháněla technika. Banka už tehdy měla své experty, kteří byli schopni posuzovat reálnost dokončení staveb, anebo například uvedení velmi drahých strojů do provozu, a protože státní banka jako tehdy v podstatě jediná banka financovala naprosto vše, potřebovala mít své experty. Byla to neskutečně zajímavá práce, kterou jsem dělal asi osm let. Cestoval jsem po celém kraji a nahlédnul jsem do provozů, kam bych se jinak nedostal. Byla to škola nejen odborná, ale i lidská, protože jsem v pětadvaceti letech jednal s padesátiletými, mimořádně zkušenými odborníky.

* A zároveň jste studoval i bankovnictví?

Byla to nutnost. Banka nás vzdělávala různými postgraduály a školeními, a aby nás brali vážně i odborníci přes finance, doplnili jsme si i toto vzdělání. Poté jsem se dostal až k opravdové bankovničině. Měl jsem klíče od trezoru smnoha miliony korun. Byla to pro mě obrovská škola, dobrá také proto, že když se po roce 1989 objevila možnost soukromě podnikat, mohl jsem ji využít. Dokázal jsem posuzovat podnikatelské záměry věcně i ekonomicky, takže jsme si s kolegy založili poradenskou firmu. V devadesátých letech se velmi dařilo, začínající podnikatelé často potřebovali zpracovat podnikatelský záměr a dovést ho až po bankovní úvěr.

* V té době jste ale už měl i stavařské zkušenosti?

Vyrostl jsem v rodinném domku, a proto se mi v paneláku moc nelíbilo. Přistavěli jsme si v Děčíně na zahradě u rodičů ještě jeden menší dům, kde žijeme dodnes - i když 80 procent času trávíme s rodinou v Chyších,mámpořád v Děčíně oficiální sídlo pro úřady. Původní představa tehdy byla, že postavíme sami jen hrubou stavbu, ale nakonec jsme dělali úplně všechno. Takže já jsem se se svým šikovným tátou vyučil podomácku zedníkem, což se mi pak také velmi hodilo při rekonstrukci zámku - dokázal jsem posoudit, co a jak se dá udělat.

* A jak jste se poprvé dozvěděl o zámku Chyše?

I když jsem v bance již nepracoval, odebíral jsem časopis Ekonom, kde vycházela krásná barevná příloha Reality. V rodině se samozřejmě vědělo o všech bývalých zámcích Lažanských a já jsem najednou z té přílohy v roce 1994 zjistil, že zámek Chyše je na prodej. Za pouhých - a teď velké uvozovky -27 milionů korun. Samozřejmě ta cena byla pro nás tehdy z říše snů. Nicméně jsme zámek celé dva roky sledovali, a protože jej nikdo nekoupil, byť jsme měli zprávy, že tu bylo asi 25 vážných zájemců, a mnohdy i bohaté firmy se zahraniční účastí, cena klesla. Na podzim roku 1995 jsme projevili vážný zájem. Dokázali jsme si opatřit úvěr deset milionů korun a tuto částku jsme naprosto závazně nabídli. Majitelé na ni za několik týdnů přistoupili, protože v té době již měli vážné problémy se státní památkovou péčí, jelikož neprováděli ani základní stavební údržbu. 22. února roku 1996 jsme zámek koupili. Mně bylo čtyřicet let a věděl jsem, co budu dělat do konce svého života.

* Jak se vám podařilo vybudovat dobré vztahy smístními lidmi? Ono asi není jednoduché koupit si v chudém kraji zámek za deset milionů?

Ještě před první schůzkou s realitní kanceláří jsem navštívil Obecní úřad v Chyších. Tehdy tam starostoval dnes osmdesátiletý Antonín Štengl, který je legendární také tím, že jeho maminka do roku 1914 na zámku sloužila. Zarazilo ho jméno, protože si myslel, že když poslední majitel zemřel v daleké Rhodésii a zanechal dvě dcery, tak jméno Lažanský zmizelo. Až to uvidíte vevnitř, tak odejdete jako těch třicet před vámi, řekl mi tehdy. Když jsme si pak zámek prohlédli, bylo to opravdu zdrcující. Prohlídka trvala dvě hodiny a vy si za tu dobu přehrajete v hlavě film o rekonstrukci, která trvá deset let. A co se týče vztahů s lidmi, musíte zvolit tempo a způsob jednání. Dali jsme tomu pozvolný ráz, upravovali jsme zámek. Park, který je náš, ale jakoby všech. jsme sice oplotili, ale vstupní branou je otevřený pro veřejnost. Nyní je to už patnáctý rok, co zde působíme a myslím, že se podařilo zvýraznit zámek i město Chyše na turistické mapě republiky.

* Kdy vás napadlo obnovit pivovar?

Od té doby, co začala rekonstrukce zámku, jsem okolo pivovaru chodil denně. Byla to daleko větší ruina. Rostly tu stromy ze střechy a z okapů a mě nikdy nenapadlo, že bych s tím něco podnikal. V roce 2001 ale Pozemkový fond v Karlových Varech potřeboval dokončit privatizaci a objekt prodat a setkal jsem se s názorem, že jediné možné řešení je prodat to nám, už proto, že budova patří do areálu zámku. My jsme v té době byli unavení nejen psychicky, fyzicky, ale i finančně a za těchto okolností přijměte ruinu a chtějte s ní něco dělat. Za dva roky jsem se ale rozhodl, že pivovar koupíme. Původní představa byla, že ji budeme pomalu opravovat, ale protože mi přítel, který pracoval ve velkém ústeckém pivovaru, řekl, že by mi dokázali pomoci s vybavením, začali jsme to téma tak rozvíjet, až jsme se propovídali k minipivovaru. Tehdy v Karlovarském kraji nebyl jediný pivovar a oni měli zájem získat v kraji řadu restaurací s pivem Zlatopramen. Původní představa byla, že já mám nemovitost, oni dodají technologii. Firma Drinks Union nakonec změnila strategii a ztratila o to zájem, ale já jsem v tu dobu již pivovar velmi intenzivně opravoval. Tehdy jsem na jednom setkání zástupců Chyše s družebním městem pronesl silnou větu, že když všechno dobře půjde, tak za půldruhého roku se bude v Chyších vařit pivo. Pomohl mi náš přední pivní odborník, inženýr Chládek, který navštívil Chyši, vzal si papír A4 a u kávy mi celý pivovar vyprojektoval. Na jaře 2006 se pak pivovar otevíral i s vlastním pivem. Z minipivovarů, kterých bude v Čechách už dnes možná stovka, jsme byli asi jediní, kteří otevřeli s vlastním pivem. Většinou se totiž pivo na slavnostní otevření půjčuje od kolegů, protože od dokončení varny k prvnímu hotovému pivu je ještě daleko. Dnes je pivovar možná větší atrakce než zámek. Zámků otevřených pro veřejnost je v naší zemi asi 270, minipivovarů asi 90, ale minipivovarů znovu otevřených v historické budově možná deset.

* Co vlastně znamená být z rodu se staletým rodokmenem? Od posledních voleb se zdá, že role šlechty se mění od zajímavého anachronismu až po sílu, která dokáže ovlivňovat politiku?

Dnes je doba, kdy lidé na to, co byla šlechta a šlechtictví, začínají slyšet. Je to proto, že lidé, kteří zastávali důležité funkce ve státě i ve vedení měst, jsou spojováni s darebárnami, korupcí a podobně. Šlechtici, kteří dříve vstupovali do politiky, byli vzdělaní, chápali to jako službu vlasti, a často do toho investovali vlastní peníze. Mělo by to tak být - že by lidé vstupovali do politiky ve věku okolo padesáti let, kdy něco dokázali, naplnili si ambice ohledně majetku či peněz a chtějí vykonávat veřejnou službu. Poslední volby ukázaly, že to jde sice velmi pomalu, ale přece jenom samočisticí mechanismus začíná fungovat.

* Četl jsem, že zakladatel rodu Lažanských byl mlynář, který u řeky Střely zastavil splašené koně z královského kočáru. Je to jenom legenda, ale jak to bylo doopravdy?

To je legenda. Prapředky Lažanských byla rodina, která v 15. století seděla na obci Buková v západních Čechách. Jedna část té rodiny v závěru 15. století koupila ves Lažany na Horaždovicku. Od toho se začalo říkat Lažanští. Souvislá genealogie rodiny je psaná od roku 1534.

Když jsme si zámek v Chyších byli poprvé prohlédnout, bylo to opravdu» zdrcující.

FAKTA Lažanští z Bukové Starý český rod, který později povýšil do panského a hraběcího stavu. Zasloužil se o to Ferdinand Rudolf Lažanský z Bukové, který za stavovského povstání emigroval a po návratu se jako podplukovník císařské armády podílel na konfiskacích majetku. V roce 1637 byl povýšen do hraběcího stavu. Významným členem rodu byl i Prokop Lažanský, pán na Rabštejně a Manětíně, který v roce 1766 koupil i zámek v Chyších. Působil jako nejvyšší kancléř a předseda nejvyššího soudu. Po jeho smrti se majetek rozdělil mezi dva jeho syny a vznikla tak manětínská a chyšská větev Lažanských.

***

Zámek Chyše

Původní hrad v Chyších založil rod Odolenů z Pětipes. V roce 1466 jej získal pan Burian z Gutštejna, který se brzy poté přidal na stranu protivníků krále Jiřího z Poděbrad. Královi vojáci roku 1467 hrad dobyli a pobořili. Roku 1578 nechal hrad strhnout a přestavět na renesanční zámek další držitel panství, Mikuláš z Lobkowicz. Prokop III. Lažanský se zasloužil o poslední, novogotickou proměnu zámku, která proběhla v letech 1856 - 1858. Po válce zámek propadl státu a sloužil jako učiliště i škola v přírodě. V roce 1996 areál koupili manželé Vladimír a Marcela Lažanští, nepřímí příbuzní hraběte Prokopa Lažanského a zámek kompletně zrekonstruovali.