AKTUALITY

V době natáčení jsme nevěděli, co to jsou postřižiny, říká pamětník
7. 7. 2010
t
Ze stovky pivovarů si nakonec režisér Menzel vybral pro film Postřižiny ten dalešický.

Doslova vzbouření na vsi vyvolalo před třiceti lety v Dalešicích na Třebíčsku natáčení filmu Postřižiny. Ale nechme již vyprávět pamětníka z řad obyvatel Rudolfa Špačka, který bydlí přímo naproti pivovaru. Právě pivovar sehrál ve filmu jednu z hlavních rolí. „Především musím přiznat, že jsme nikdo nevěděli, co to postřižiny jsou. Ani já ne," líčí Špaček. Přiznává, že spisovatel předlohy Bohumil Hrabal nebyl mezi lidmi ještě tolik známý. Co vlastně režiséra filmu Jiřího Menzela do Dalešic přivedlo? Hledal pivovar, který by odpovídal jeho představám. Objel jich kolem stovky a nakonec si vybral právě dalešický.

Nemuseli brát ohled

„Už tři roky nesloužil svému účelu, ale zase ještě nebyl tolik zchátralý. Taky si myslím, že svou roli sehrála jeho opuštěnost, kdy filmaři nemuseli brát ohled na provoz," naznačuje pamětník.

Vzpomíná, že technici dokázali opravdu kouzla. Spravit opadanou omítku papírem pro ně nebyl problém. „Klobouk na komíně vyspravili papundeklem a ten vydržel ještě několik let po natáčení," říká.

Zahrada také nebyla v takovém stavu jako při filmování. Ale zahradníci ji přetvořili zcela k přání režiséra. „Navíc kvetoucí stromy z ní udělaly kouzelné poetické místo," vzpomíná Špaček. Jaký film se v Dalešicích točí, to opravdu nikdo nevěděl. Scény se nenatáčejí chronologicky, a tak diváci viděli jen některé úryvky. „Vůbec jsem nemohl pochopit, co se děje, když správce vyplácí na dvoře svoji ženu. A tato scéna se točila třikrát," říká Špaček. Oba pak vyjížděli ze vrat pivovaru na kole. „Což pro herce Jiřího Schmitzera nebylo nic jednoduchého, přece jen je to svah a taky si musel tuto scénu zopakovat," vzpomíná Špaček. Film pak všechny překvapil a pamětník se vůbec nediví, že se stal filmem kultovním, který běží na každé televizní stanici nejméně jednou do roka. Všechny zejména překvapily lechtivé scény, které se v té době v československých filmech neobjevovaly. „Ale ty se samozřejmě točily za zavřenými dveřmi," upozorňuje Špaček.

Dobrý námět

Pamětník se také domnívá, že úspěch filmu přinesl námět, který nemluvil jen o práci a socialistickém soutěžení. Ale vraťme se k natáčení. To, že je pivovar v provozu, velice úspěšně imitovaly dýmovnice. Pytle, které se tam přenášejí, místo zrní obsahovaly družstevní seno.Při populární komínové scéně samozřejmě herce zastupovali kaskadéři. „Herci si scénu odbyli na imitaci jen pár metrů nad zemí," vysvětluje Špaček.

Jako zázemí filmovému štábu posloužil prostor před pivovarem. Tam na svoji roli trpělivě čekala i kráva, která měla odtáhnout motocykl s Francinem na dvůr pivovaru. „Jednalo se o jedinou krávu v širokém okolí, která nebyla družstevní a byla schopna tahu," vzpomíná Špaček. Ve filmu si zahrála i věc z domku Rudolfa Špačka. „Přišli si pro srp, se kterým pak paní Vášáryová kosila trávu. Měl jsem trochu obavu, zda nám ho vrátí, jednalo se v té době o nedostatkové zboží, ale večer ho přinesli," usmívá se Špaček.

Srp rodina vlastní dodnes. Pamětníka nejvíce mrzí, že si v té době nepořídil jediný snímek, byť foťák vlastnil. „Jedinou vzpomínku máme v památníku dcery, kam se všichni herci podepsali," přiznává. Připouští, že se na herce tehdy všichni dívali s velikou úctou. „Vždyť jsme je dosud viděli jen občas v televizi," vysvětluje. Velký dojem na ně učinil zejména Rudolf Hrušínský. „To byl člověk, který budil respekt od podívání," zdůrazňuje pamětník.

Nemohl pochopit

Nemohl pak pochopit, když tohoto Mistra Menzel honil několikrát po zahradě při natáčení scény s přístrojem proti rýmě. Stejně jako to, že ve filmu Jaromír Hanzlík příšerně řve, a při natáčení mluvil docela normálně.Špaček se vrátil k osobě režiséra Menzela. „Měl takový tichý hlas, ale přitom si dokázal zjednat velký respekt. Co řekl, to všichni okamžitě plnili," vzpomíná.

Vybavuje si scénu, kdy kráva táhla motocykl, a protože lidé měli po práci, sešlo se jich na natáčení opravdu hodně. „Čekalo se na správné světlo a filmaři měli vše připravené. A Menzel jen pronesl, teď tady bude klid, nebo to nechám vyklidit. A všichni jsme zmlkli," vypravuje. Nelze nevzpomenout na začátek filmu spojený se zabijačkou. „Místní lidé nemohli pochopit, zabijačka v květnu, kdy se všechno musí zkazit. Což se také stávalo, a když se vylívala zkysaná polévka, jen lomili rukama, taková škoda," vzpomíná Špaček.

Rudolf Špaček nejen jako občan Dalešic, ale i jako místostarosta má velkou radost, že po 30 letech od natáčení pivovar opět vzkvétá a láká do obce množství turistů. „Mnozí se diví, ve filmu je ten komín větší, i to nádvoří, jenže to všechno svědčí o šikovnosti filmařů. Ale my všichni jsme hlavně rádi, že si bylo letos kde natáčení připomenout," dodává pamětník Špaček.

Zdroj: Jihlavske-listy.cz